Svět se v oblasti celoživotního vzdělávání obrátil do virtuálního prostoru a nabídka je skutečně široká. Každý z nás si může splnit svoje přání a nalézt prakticky cokoliv.
V době „covidové“ je to jedna z pozitivních zpráv. Není dobré zaměřit svoji pozornost jen na negativa a litovat se, že nemůžeme tam, či onam. Jsme-li častěji doma, než je zdrávo, otevírá se nám spousta možností a na dosah ruky může být i pár nesplněných snů. Sledovala jsem dynamiku některých podnikatelů a je až s podivem, jak rychle dokázali nalézt novou platformu pro své podnikání.
Jeden z pozoruhodných projektů mi přistál jako nabídka na facebooku: otevřelo se přede mnou video vinaře, který nabízí víno ze svého portfolia, zdarma, jen za poštovné. Měla jsem drobné pochybnosti, ale řekla jsem si, že mi nic nebrání investovat necelé dvě stovky a podpořit malého moravského vinaře. Kromě raketové dodávky vynikajícího rulandského šedého v pozdním sběru mi vinař poslal video-ochutnávku, kde osobně víno prezentuje a vede laiky chuťovým poznáváním vína. Jako bonus mi do emailu přišlo, jak správně otevřít „sedmičku“ a také skvělou on-line mapu vinařských oblastí. Pan Stanislav Hrabal mne prostě potěšil. Nechala jsem si povyprávět jeho příběh. Je inspirativní (mohl by klidně vyučovat management), jak řídit malou firmu v situaci, kdy mu uzavřou gastro-odběratele. A podobných bojovníků jsou na současném paralyzovaném trhu spousty.
„Covidová“ doba může tedy být o osobním rozvoji a nových směrech. Řada lidí se pustila do investic, někteří se vzdělávají v kryptoměnách, či se soustředí na zvelebení a násobení svého nemovitého majetku, řada lidí startuje v nové profesi a mohla bych pokračovat.
Vrátím se k oblasti osobního rozvoje a novým směrům: v loňském roce jsem byla i já konfrontována s realitou. Řada kurzů mi byla zrušena, na některé poptávky jsem musela zapomenout. Škrty proběhly jak v mém zaměstnání, tak i v mém podnikání. Letošní rok je pro mne malým distančním kurzem on-line podnikání. Pomaličku si připravuji několik novinek, které se mohou dostat k zájemcům, bez ohledu na nouzový či nenouzový stav.
Přemýšlela jsem o načasování, o formě i obsahu. Panují názory, že radši hned a méně kvalitně, oproti tomu stojí názor, že není potřeba nikam zmateně letět, ale utřídit si projekt v hlavě, vše si připravit a následně, ve vhodném termínu spustit. Takový postup může přinést dlouhodobý přínos a díky nadčasovému a kvalitnímu zpracování může přinášet tvůrci užitek třeba i za dva, tři roky. Jsem pro druhý přístup.
On-line vzdělávání bude patrně upřednostněno ve firmách nejen v době „covidové“. Již dnes spatřuje řada společností i soukromých osob tento model jako finančně i časově velmi výhodný. Jako stará „úča“ (pro neznalce to znamená učitelka) budu opakovat, že takzvaný „živák“ (živý výcvik, trénink, výuka) je prostě nejlepší. A rovnou si budu odporovat: ne vždy a nezbytně.
Vysvětlení na závěr: pokud se lidé každý rok školí v oblasti bezpečnosti a ochrany při práci, tak je skvělé použít video přednášku nebo prezentaci. Totéž mohu s čistým svědomím doporučit, pokud je potřeba provést začátečníka úskalím obecného vstupního zaškolení v nové firmě. Detaily je určitě dobré řešit již tzv. „naživo“ s možností otázek, ale řada informací typu, jak si zařídit oběd a kde na webu firmy nalezne nabídku bonusů, to skutečně lze provést cestou jednoduché prezentace a formou sebevzdělání. Obdobně je na tom například každoroční test zákona o provozu na pozemních komunikacích. Pokud jej jednotlivec absolvuje po patnácté či dvacáté, tak by měl být schopen tyto informace zvládnout ve formě on-line kurzu. Nebojte se absolvovat nějaký ten on-line kurz, webinář nebo video-přednášku. Zakopnete-li o jednu skvělou myšlenku, vyhráli jste.
Krásný den přeje veteránka Soňa Svobodová